• PROSTĚ KRÁSNÝ KVĚTEN •

Ahoj všichni, 
ještě před pár dny jsem ležela ve stanu, zakuklená ve spacáku, a přemýšlela jsem, kdy napíšu další "měsíční shrnutí"... Teprve v pondělí jsem se vrátila, dospala ten spánkový dluh a TADÁ! Jsem tady s novým článkem.

Příspěvek sdílený Katrin Svobodová (@katrin.svb),

Nechci vás hned nudit, tak začneme jedním z těch nejsilnějších zážitků - a to byl koncert Depeche Mode v Praze (v Edenu...ale to je jedno, když musíš, tak přetrpíš i tu hroznou Slavii). Nejsem zastáncem koukání na koncert přes foťák a nechápu lidi, kteří jdou na koncert, všechno akorát natáčí, aby se na sociálních sítích mohli pochlubit miliony fotek, a vlastně si  ten večer vůbec neužijí. Proto mám jenom pár nekvalitních fotek sama pro sebe, ale vzpomínky mi nikdo nevezme. ♥


Jediné, z čeho jsem nebyla úplně nadšená, byly předkapely. Minulý rok na koncertu Years & Years hráli Klyne, což je v ČR neznámá dvojice, ale překvapili a dokázali vykouzlit perfektní atmosféru... Předkapely na tomhle koncertu na mě takový dojem neudělali - necítila jsem v tom emoce, předání energie se mi asi vyhnulo obloukem a nemám potřebu si třeba vyhledat jejich tvorbu (narozdíl od Klyne, které jsem si po tom večeru naprosto zamilovala).

Ale samotní Depeche Mode jsou prostě úžasní a neskutečně obdivuju ten jejich zápal do hudby, to, že tvoří hlubší texty, které mají předávat nějakou myšlenku, mají svůj styl a to, že dokážou vytvořit neskutečně krásnou atmosféru - kdekoliv a kdykoliv. Většina lidí jezdí na koncerty s kamarády a sourozenci - já se svým tátou. Ale lepšího člověka bych vážně nenašla, byl to kouzelný večer a jsem ráda, že jsem tam byla právě s ním. Díky ti, tati!


Další úžasná chvilka byla, když jsme se s jedním z mých nejbližších přátel dohodli, že po dlouhé době půjdeme ven. Ani nevím, jak jsme se k tomu dostali, ale najednou jeden z nás řekl: ,,Co se zajet podívat na Říp?" a jelo se. Přesně při těhle chvílích si uvědomíte, kdo je a kdo není pravý přítel. A vůbec nezáleží na tom, jestli se vidíte každý den nebo jednou za měsíc, nebo na tom, kolik máte společných fotek. Pravé přátelství je jedna z nejlepších věcí na světě...

Zase se cítím tak nějak zvláštně. Chvíli mi přijde, že mi všechno prokluzuje mezi prsty, nevidím své blízké tak často, jak bych chtěla, nevěnuju se sama sobě, jak bych chtěla... Ale pak si vlastně uvědomím, že to jsou zase akorát hlouposti a mám vlastně všechno, co potřebuju. Rodinu, pravé přátele a přítele, který je pro mě každodenní motivací, proč se stát lepším člověkem. Konečně mám ten základ pro šťastný život. Takže nebuďte v depresích, važte si lidí kolem sebe, važte si sami sebe, važte si života, nebuďte tak nesebevědomí jako občas já... A buďte šťastní a dělejte lidi šťastnými. ♥